Shromažďování dat o udržitelnosti je pro malé a střední podniky s omezenými finančními a lidskými zdroji velmi náročné, a to i vzhledem k prozatím nestandardizované struktuře reportingu. Pro malé a střední podniky navrhla Evropská komise vyvinout zjednodušený standard, které klíčové indikátory udržitelnosti je pro ně rozumně reportovat.
emise skleníkových plynů
energetickou náročnost (množství energie použité k výrobě jednotky aktivity společnosti - produktu či služby)
informace o činnostech a využívání zdrojů spojených se zvýšeným rizikem dopadů na klima, biodiverzitu a odlesňování
jasné pokyny pro reportování o udržitelných aktivitách a plánech přechodu ke klimatické neutralitě
lidskoprávní due diligence
smysluplné indikátory pro pracovní sílu
Standardy pro malé a střední podniky vyjasní, jaké informace o dodavatelských řetězcích by měly získávat SMEs a naopak, za které informace odpovídají velké firmy. Protože jsou ale plánované standardy pro SMEs právně nezávazné, hrozí riziko, že velké firmy jednoduše přenesou své vlastní reportovací povinnosti na SMEs, bez ohledu na to, co je ve SME standardech napsáno.
Navíc schopnost poskytovat klíčová data o udržitelnosti může hrát důležitou roli při snaze o využití evropských peněz určených k transformaci ekonomik.
Stanovení emisí u většiny malých a středních firem a některých větších (např. banky či IT firmy) zahrnuje omezený počet položek.
Scope 1 - především energie spotřebovaná na vytápění, provoz a paliva spotřebovaná ve vozidlech ve vlastnictví podniku
Scope 2 - zahrnuje elektřinu či nakupované teplo
Scope 3 - širší kategorie, ale u řady zejména administrativních podniků se opakují položky jako služební cesty, produkce odpadů a odpadní vody, spotřeba kancelářského papíru či IT technika
Jednou z motivací pro měřitelnou transformaci udržitelnosti mezi SMEs mohou být výhodnější finanční produkty od bank, pojišťoven nebo investorů.
Budou využívat spíše odhadů podle předmětu podnikání (např. kolik tun cementu či cihel společnost vyrobila, kolik kWh energie spotřebovala a kolik vody nebo jiných surovin použila).
U nejmenších klientů banky jednoduše použijí hodnoty benchmarků pro dané odvětví a region.
O určité sjednocení okruhů a otázek k dotazování se pokusila Česká bankovní asociace, která vydala dotazník k ESG pro škálování společnosti.
Navzdory snaze o sjednocení však stejné otázky ještě nemusí znamenat také stejné vyhodnocení. Každá banka může vyhodnocovat míru ESG rizik jinak, případně se mohou lišit přístupy jednotlivých bank k určitým odvětvím.
Sjednocení postupů při posuzování ESG se řeší po celém světě. Existuje několik široce uznávaných standardizovaných postupů, ty však nejsou vzájemně harmonizované. Pro investory a ratingové agentury je proto momentálně velmi těžké porovnávat, jak je na tom jedna společnost oproti jiné.